Drabbles od šedoočky - Řetízek

Sakra! Kde jen může být? Vždyť ho nosím stále u sebe a teď ho nemám. To přece není možný. Už jsem se díval všude. Pod postel, do skříňky, do kapsy u kalhot i hábitu a nic. Do pr…! Draco mě zabije, jestli ho nenajdu…

„Harry, něco hledáš?“ zeptal se Seamus nevinně.
„No, popravdě hledám řetízek s přívěskem.“
„Myslíš takový silnější se srdíčkem?“
„JO! Přesně ten? Tys ho někde viděl?“
„Ne, já ne, ale říkali kluci, že ho našla uklízečka v šatnách, když uklízela po posledním famfrpálovém zápasu.“
„A kam ho dala, to neřikala?“
„No, má ho prý údajně u sebe McGonagallová.“
„COŽE?“
„Jo.“
„Dík, Seamusi,“ stihl říct už ve dveřích Harry.


Harry se řítil po chodbách a jako na potvoru narazil na Draca.
„Kam tak pospícháš? Schůzku máme až za 20minut, máš dost času,“ řekl Draco se svým neodolatelným úsměvem a Harry v tu chvíli nevěděl, zda mu říct pravdu.
„No, víš, jak jsi mi dal ten řetízek…“
„Ano,“ odpověděl mu Blonďák a čekal, co z Harryho vypadne.
„No, tak já ho asi po zápase zapomněl v šatně a teď ho má McGonagallová,“ vychrlil ze sebe Harry.
„TO SNAD NEMŮŽEŠ MYSLET VÁŽNĚ?“ rožčílil se Draco.
„Bohužel, jo – ale už si pro něj jdu…“ řekl provinile Harry.


Ťuk, ťuk, ťuk. Zaklepal nesměle na dveře kabinetu.
„Dále.“
„Dobrý den, paní profesorko.“
„Dobrý, pane Pottere.“
„Víte, doneslo se mi, že prý u sebe máte můj řetízek.“
„Ach ano a moment,“ řekla profesorka a přitom přešla ke dveřím, které otevřela, „pojďte dál, pane Malfoyi, myslím, že se vás to také týká.“
„Eh…, dobrý den.“
„Dobrý.“
„Takže mi ho dáte, prosím?“
„Tady a příště si hlídejte lépe své věci, Pottere,“ mluvila profesorka k Harrymu, a pak hlas ztišila a obrátila se k Dracovi, „jen tak mezi námi, pane Malfoyi, s láskou se píše se „s“ a ne se „z“ …“
Draco to však slyšel jen vzdáleně, snažil se z kabinetu co nejdříve zmizet.